RIVERCHANGE

Termín fytobentos je dle národní metodiky hodnocení ekologického stavu (Marvan a kol. 2011) používán pro označení souboru fototrofních řas a sinic s výjimkou parožnatek. Typickou součásti fytobentosu jsou rozsivky, ale i vláknité zelené řasy. K fytobentosu nejsou řazeny mechorosty, ale patří k nim makroskopické řasy. Celkem je nyní k fytobentosu v ČR řazeno více než 12 tisíc druhů. LINK . 

Fytobentos je vázán na podklad a ve vodách stojatých i tekoucích se vyskytuje na dně (typicky na kamenech), ale i na jemných substrátech nebo na rostlinách. Odběr vzorků se provádí seškrabáním, popř. odsátím ze substrátu, poté je vzorek mikroskopicky analyzován.

Dílčí informace o výskytu řas v tocích pocházejí již z 19. století, soustavné sledování na území ČR pak z druhé poloviny 20. století. Vzorky odebrané metodicky shodně (Marvan & Heteša 2006) jako v projektu RIVERCHANGE jsou k dispozici od r. 2006. Růst fytobentosu je ovlivňován především intenzitou osvětlení, strukturou dna a množstvím živin, v tekoucích vodách i rychlostí proudění vody, výskytem sucha a přívalových srážek. Vzhledem k rychlému růstu je taxonomické složení dosti proměnlivé. Pro hodnocení ekologického stavu, dlouhodobých změn anebo klimatických vlivů jsou proto využívány častěji metriky odvozené z výskytu taxonů než přímý výskyt či absence určitých taxonů.

Fytobentos je tradičně využíván pro hodnocení množství organických látek ve vodách a s tím souvisejícím aktuálním saprobním stavem, který je obrazem míry organické zátěže. Fytobentos také dobře ukazuje na množství živin (tedy míru eutrofizace). Využívá se proto pro hodnocení saprobně-trofického stavu.

Zvýšení salinity je očekávaným průvodním jevem zasažení toku déletrvajícím suchem, které by se pak mohlo projevit trvalejšími změnami v druhovém složení fytobentosu i po opětném zvýšení průtoku. V projektu byl odvozen způsob hodnocení tohoto ukazatele.

Jako makrofyta jsou označovány taxonomicky heterogenní rostlinné organismy, které obývají vodní prostředí, jsou viditelné pouhým okem a taktéž jsou obvykle pouhým okem nebo s pomocí lupy rozlišitelné. Makrofyta jsou schopná ve vodním prostředí dlouhodobě přežívat, naopak často nesnášejí dlouhodobější vynoření. Rostliny mohou být přisedlé (zakořeněné) na dně nebo na kamenech, vznášet se ve vodním sloupci nebo plavat na hladině. Jsou sem řazeny vyšší cévnaté rostliny z různých taxonomických skupin, mechorosty (Bryophyta) a parožnatky (Charales) (Grulich & Vydrová 2006). Celkem je nyní mezi makrofyta v ČR řazeno 265 druhů rostlin LINK .

Výzkum vodních makrofyt na území ČR standardními floristickými metodami započal v 19. století. Systematické sledování vodních makrofyt v ČR začalo po roce 1970, od r. 2005 je prováděno v souvislosti s monitoringem biotopů (AOPK ČR) metodikou obdobnou, jako je užívána v projektu RIVERCHANGE. Metodicky zcela srovnatelná data jsou k dispozici po r. 2006 (Grulich & Vydrová 2006).

Většina druhů makrofyt nemá vyhraněné nároky na prostředí a navíc se na lokalitách obvykle vyskytuje jen malý počet taxonů. Proto je jejich indikační potenciál omezený, ačkoliv prozkoumanost makrofyt je na území ČR dobrá. Hodnocení makrofyt má tedy především podpůrný význam. Sledovány jsou změny v druhovém složení a pokryvnosti jednotlivých druhů.

Základním přístupem k sumárnímu hodnocení je metrika reflektující trofické poměry na lokalitě a hodnocení struktury společenstva podle tzv. Ellenbergových indikačních hodnot, běžně používaných pro hodnocení rostlin (vztah k živinám, teplotě, půdní reakci) a v projektu definované citlivosti vůči zákalu a vazbě na substrát (Ellenberg a kol. 1992). Mizení vzácných a citlivých druhů nebo naopak šíření druhů tolerantních může ukazovat zejména na změny v obsahu živin, ale i hydrologickém režimu nebo morfologii toku.

Makrozoobentos je taxonomicky různorodou skupinou bezobratlých živočichů, viditelných pouhým okem, kteří obývají dno vodních biotopů. Osidlují jednak kameny, štěrk, písek a bahno, ale vyskytují se i v porostech vodních rostlin a na dalších ponořených podkladech. Ve vodním prostředí tráví buď celý svůj životní cyklus (permanentní složka, např. ploštěnky, měkkýši, pijavice, korýši), nebo jeho část (temporární složka – hmyz, např. jepice, vážky, pošvatky, chrostíci, některé skupiny brouků nebo dvoukřídlých). Jejich životní cykly trvají obvykle několik měsíců až let. Celkem je nyní k makrozoobentosu v ČR řazeno téměř 4 tisíce druhů živočichů LINK .

Vzorky makrozoobentosu jsou odebírány pomocí ruční sítě a poté pomocí lupy či mikroskopicky analyzovány. Soustavnější informace o makrozoobentosu tekoucích vod jsou dostupné zhruba od 50. let 20. století, odběry provedené standardizovanou metodikou (ČSN 75 7701) shodnou s projektem RIVERCHANGE až od poloviny 90. let.

Různé druhy živočichů, z nichž se makrozoobentos skládá, se živí různou potravou, vyhledávají odlišné podmínky prostředí a jsou tak odlišně citlivé k podmínkám prostředí a jejich změnám. Makrozoobentos je proto považován za velmi vhodnou skupinu organismů pro mnohostranné hodnocení stavu vodního prostředí. To se provádí jednak pomocí řady různých metrik, založených na vlastnostech či nárocích druhů (organické znečištění – saprobita, změny teplotního a průtokového režimu i charakteru substrátu), jednak na základě změn ve výskytu či početnosti určitých druhů. Důležité je také hodnocení výskytu nepůvodních druhů.

Biologická složka nazývaná ryby zahrnuje pestrou skupinu vodních obratlovců, taxonomicky označovaných jako mihule, chrupavčité ryby ( jeseteři) a kostnaté ryby. Z ČR je udáváno téměř 100 druhů, včetně druhů na našem území vyhynulých a druhů nepůvodních LINK .

Ryby jsou často vrcholovým článkem potravního řetězce ve vodních tocích, a kromě své biologické funkce mají i nezanedbatelný význam pro člověka. Ryby jsou dostatečně velké, takže s výjimkou raných vývojových stadií je lze poměrně snadno druhově určit i v terénu.

Ryby jsou vhodný biologický indikátor jak kvality vody, tak zejména hydromorfologických změn toku. Jsou ve srovnání s ostatními složkami bioty dlouhověké a jejich společenstvo je poměrně stabilní. Změnu vyvolají pouze významné vlivy prostředí. Jistou nevýhodou je vysoká pohyblivost ryb (únikové reakce). Dalším limitem je vysazování násad mnoha druhů ryb do volných vod. Proto byl v ČR zaveden monitoring ryb zaměřený na plůdkové společenstvo, tj. na jedince pocházející pouze z přirozené reprodukce (odlov elektrickým agregátem nebo zátahovými sítěmi), odrážející ekologický stav našich toků (Jurajda a kol. 2006) LINK . To však zároveň omezuje využití poměrně bohatých historických dat, zaměřených typicky na dospělé ryby. Data získaná národní metodikou shodnou s projektem RIVERCHANGE jsou k dispozici od roku 2006.

U složky ryby jsou hodnoceny změny ve výskytu a početnosti indikátorových druhů ryb nebo zastoupení jednotlivých funkčních skupin s tím, že v obecné rovině klimatické změny působí zvyšování a dominanci tolerantních druhů na úkor druhů citlivých, specializovaných, např. chladnomilných. Důležité je také hodnocení výskytu nepůvodních druhů.